NEJLEPŠÍ INSPIRACE V MÉM ŽIVOTĚ ... část 4. ALCHYMISTA (Paulo Coelho)

Od dětství sbírám citáty, ročně přečtu přes 100 knih a díky své práci potkávám tisíce lidí ... Ze všeho, co mě v životě potkává, si odnáším pro své další bytí inspiraci. Inspiraci, která mě posouvá, rozvíjí a přináší mi bohatší a naplněnější život. Mou velkou inspirací je i kniha Alchymista od Paula Coelho.

ALCHYMISTA (Paulo Coelho) ... 4. část a myšlenky, které mě nejvíce oslovily a inspirovaly

• „Dřív jsem jim při pohledu na ně jejich radost záviděla. Teď také budu mít na koho čekat. Jsem žena z pouště a pyšním se tím. Chci, aby můj muž také putoval svobodně jako vítr rozvívající duny. Chci také vidět svého muže v oblacích, ve zvířatech a ve vodě.“

• Nedokázal pochopit Lásku bez pocitu přivlastnění. Fátima však byla žena z pouště a právě poušť ho to mohla naučit.

• Když člověk miluje, je všecko ještě smysluplnější.

• Věděl, že jakákoli věc na povrchu zemském může vypovídat o všem, co existuje. Kdyby otevřel knihu na kterékoli stránce nebo četl z ruky, z karet, z letu ptáků nebo z čehokoliv jiného, kdokoli by tu mohl najít spojitost s tím, co právě prožívá. Ve skutečnosti však to neukazují věci, to lidé v pohledu na věci odhalují způsob, jak proniknout do Duše světa.

• Proč ho tolik zajímá jeho budoucnost. „Abych mohl něco dělat. A změnit to, co bych nerad, aby se stalo.“ „Pak to ale nebude tvoje budoucnost.“ „Možná tedy chci znát svou budoucnost, abych se mohl připravit na to, co přijde.“ „Má-li to být dobré, bude to příjemné překvapení, má-li to být špatné, budeš trpět o hodně dřív, než k tomu dojde.“

• Když mě lidé žádají o radu, nečtu budoucnost, já ji hádám. Protože budoucnost patří Bohu a jen on ji za mimořádných okolností odhalí. A jak že tu budoucnost dokážu uhádnout? Skrze znamení přítomnosti. To tajemství spočívá v přítomnosti, soustředíš-li se na přítomnost, budeš ji moci zlepšit. A zlepšíš-li přítomnost, potom i to, co se stane, bude lepší. Zapomeň na budoucnost a prožívej každý den svého života podle naučení Zákona a v důvěře, že Bůh pečuje o své děti. Každý den v sobě nese Věčnost.

• Ničeho nelitoval. Zemře-li zítra, bude to proto, že Bůh nechce budoucnost změnit. Zemře však až poté, co se přeplavil přes průliv, co pracoval ve sklenářství, poznal mlčení pouště a oči Fátimy. Od té doby, co odešel z domova, prožívá naplno každičký den. Zemře-li zítra, nic už se nezmění na tom, že jeho oči viděly mnohem víc než oči jiných pastýřů, a Santiago byl na to pyšný.

• Další člověk vstoupil na jeho cestu, aby ho vedl k jeho Osobnímu příběhu. „Vy mě tedy budete učit?“ „Ne. Ty už víš všechno, co potřebuješ. Ukážu ti jenom, kudy se dostaneš k pokladu.“ „Svůj poklad už jsem našel. Mám velblouda, peníze ze sklenářství a padesát zlaťáků. V mé zemi by ze mě byl boháč.“ „Nic z toho však není blízko pyramid.“

• Zlo není to, co vchází člověku do úst, zlo je to, co z nich vychází.

• „Nezapomeň však, že tvé srdce je tam, kde je tvůj poklad. A že tvůj poklad musí být nalezen, aby všechno to, co jsi cestou objevil, mohlo mít smysl.“

• „Ukaž mi život v poušti. Jen ten, kdo najde život, může nalézat poklady.“

• „Neumím najít v poušti život, vím že tu je, ale najít jej neumím.“ „Život přitahuje život.“

• „Fátima je žena pouště. Ona už svůj poklad našla: tebe. Teď čeká, že zase ty najdeš, co hledáš.“ „A co když se rozhodnu zůstat?“ „Budeš Rádcem oázy. Máš dost zlata, aby sis koupil mnoho ovcí a velbloudů. Oženíš se s Fátimou a první rok budete velice šťastní. Ty se naučíš milovat poušť a poznáš každý z padesáti tisíc datlovníků. Budeš sledovat, jak rostou a svědčí o neustále proměnlivém světě. A pořád víc budeš rozumět znamením, protože poušť je učitel ze všech nejlepší. Druhý rok si vzpomeneš, že existuje poklad. Znamení ti to začnou naléhavě připomínat, a ty se budeš snažit si jich nevšímat. Svých znalostí budeš používat jen pro blaho oázy a jejich obyvatel. Kmenoví vůdci ti za to budou vděčni. Velbloudi ti přinesou bohatství a moc. I třetí rok k tobě budou znamení promlouvat o tvém pokladu a Osobním příběhu. Celé noci prochodíš po oáze a z Fátimy se stane smutná žena, protože to ona způsobila, žes přerušil svou cestu. Ty však jí dáš lásku a ta bude opětována. Vzpomeneš si, že ona tě nikdy nežádala, abys zůstal, protože žena pouště umí na svého muže čekat. Proto ji nebudeš obviňovat. Ale mnoho nocí prochodíš po písku pouště a mezi datlovníky a budeš říkat, žes možná měl jít dál, víc věřit své lásce k Fátimě. Protože to, co tě zdrželo v oáze, byl tvůj vlastní strach, že by ses už nevrátil. V té době ti znamení ukážou, že tvůj poklad je pohřben navždy. Čtvrtý rok tě znamení opustí, protože jsi je nechtěl poslechnout. Kmenoví vůdci to pochopí a ty budeš zbaven své funkce. To už z tebe bude bohatý obchodník s mnoha velbloudy a spoustou zboží. Po zbytek svých dní však budeš bloudit mezi datlovníky a po poušti s vědomím, že jsi nenaplnil svůj Osobní příběh a že teď už je na to příliš pozdě. A nikdy nepochopíš, že láska nikdy člověku nebrání jít za Osobním příběhem. Pokud k tomu dojde, pak to není opravdová láska, ta, která mluví Řečí světa.“

• „Člověk miluje proto, že miluje. Není k tomu žádný důvod.“