Máte na účtu nulu? Nebo jste dokonce v mínusu? Po tomhle článku už nebudete.

Otázka:

Finanční expertky Marcely Hrubošové, autorky a zakladatelky serveru Finance pro radost, se její klientky nejčastěji ptají, jak to udělat, aby na účtu neměly pořád prázdno. Případně aby se po letech dostaly zpátky do plusu. Otázka na tento týden je proto zřejmá: Jak se naučit šetřit?

Odpověď:

Když mi bylo osmnáct let, dostala jsem od rodičů peníze, které mi léta spořili po pár stovkách na vkladní knížce. Bylo to v době, kdy má první výplata byla 2.000 Kč a naspořená částka od rodičů činila 18.000 Kč. Cítila jsem se neuvěřitelně bohatá a nezávislá. Peníze ale velmi rychle zmizely. Za 2.200 korun jsem si konečně mohla koupit kolo a zbytek jsem víceméně „musela“ odevzdat bratrovi, protože potřeboval každou korunu na koupi pozemku. Nezbylo mi vůbec nic. Tato zkušenost mi však přinesla nové poznání a naučila mě, že i po malých částkách se dá naskládat pěkná hromádka peněz. Na ten pocit svobody a nezávislosti, když člověk peníze má, nikdy nezapomenu.

Hned od následující výplaty jsem se rozhodla odkládat si část výplaty bokem a vytvářet si svoje vlastní bohatství. Na začátku jsem si odkládala 500 Kč a jak mi plat rostl, dosáhla jsem až na částku 1.500 Kč. Tuto částku spořím dodnes, i když můj příjem daleko převyšuje původní dva tisíce. Je to takzvaná částka "ŽELEZNÉ REZERVY", na kterou nikdy nesahám. Vedle toho samozřejmě spořím podle pravidla rozdělení příjmu 1-7-2 (1=10% odměna pro mě, 7=70% režie života, 2=20% spoření a rezervy). ŽELEZNÁ REZERVA je opravdu železná, tzn. že do svého obyčejného každodenního života ji vůbec nezapočítávám. Když se mě na jednom semináři jedna paní zeptala, co dělám, když se dostanu na účtu na nulu, chvíli jsem koukala nechápavě, protože jsem si hned neuvědomila, že mnoho lidí si železnou rezervu vůbec nedělá.

ŽELEZNÁ REZERVA je spodní linka mého účtu neboli částka, pod kterou se nikdy nedostávám. I ve špatných dnech, pokud jsem zdravá a mohu pracovat, se snažím získat chybějící peníze jiným způsobem, než brát z železné rezervy, ta je pro mě zkrátka zakázaným územím. Pokud mám tedy za léta odkládání určité částky naspořeno například 100 000 Kč, pak moje nula začíná na hranici 100 000 Kč. To znamená, že skutečnou nulu nikdy nezažívám. Železná rezerva je pro mě jistotou, oporou a pomocí, pro časy, kdy může být ještě hůře.

Co tedy dělat, aby váš účet nebyl na nule? 3 základní pravidla zní:

• VYTVÁŘEJTE SI ŽELEZNOU REZERVU!

Z každé výplaty si dejte bokem nějakou částku, která vás nijak nezatíží, ale budete ji spořit pravidelně. Využijte proto například některý z finančních produktů podporovaný státem, třeba stavební spoření. Na nějakou dobu vám znemožní na peníze sahat, něco vám stát i přispěje (například u stavebního spoření až 2000 Kč ročně) a naučí vás zacházet s penězi, s nimiž nemůžete počítat teď hned.

• NA "ŽELEZNOU REZERVU" NIKDY NESAHEJTE!

Pokud jste zdraví a můžete pracovat, vždy je možné získat peníze jinak než sahat do železné rezervy.

• ZAPOMEŇTE NA "ŽELEZNOU REZERVU" A HRANICI NULY SI POSUŇTE NAD NI!

Nastavte si trvalý příkaz na zasílání pravidelné částky "železné rezervy" a nechte automat pracovat za vás. Zapomeňte na železnou rezervu a hranici nuly posuňte až za ni. Nechte se obdarovat pocitem nezávislosti a vlastního bohatství vždy jedenkrát za rok, kdy vám přijde výpis z účtu a na něm stále narůstající částka ŽELEZNÉ REZERVY.