Finance pro radost

OTÁZKY A ODPOVĚDI: JAKÉ KAPESNÉ DÁT SVÝM DĚTEM?

5.4.2014 2245x (naposledy 19.2.2019 18:18) 2 FINANČNÍ PORADNA a MENTORING

FINANČNÍ PORADNA MARCELY HRUBOŠOVÉ: JAKÉ KAPESNÉ DÁT SVÝM DĚTEM?

Otázka:

Mému synovi je sedm let, zvažujeme dát mu první kapesné. Je to optimální řešení v tomto věku, nebo je příliš brzy? Jaká částka je rozumná a jak často ji dítěti vyplácet - je lepší týdně, měsíčně? Co když dítě peníze utratí a chce další, mám podlehnout a dát mu je? Má být kapesné podle vás předmětem odměny nebo trestu? Naši přátele odměňují děti za pomoc v domácnosti, jiní zase trestají sníženým kapesným špatné chování. Jaké je optimální řešení?

Odpověď:

Začnu-li od konce a budu-li upřímná, jaké je optimální řešení, pak nevím. Každý člověk má k penězům jiný přístup a jiný vztah. Řeknu vám ale, jak učili mí rodiče zacházet s penězi mě, třeba vám to pomůže řešení najít.

Osobně jsem nikdy kapesné nedostávala, pouze finanční příspěvky od babiček na kolotoč nebo na zmrzlinu. Vše, co jsem si přála mít, jsem mohla dostat například k narozeninám nebo o Vánocích pod stromeček. Jako dítě jsem z toho pak měla velkou radost, když se mé přání naplnilo a dárek byl přesně ten, který jsem chtěla. Že jsem nedostala vše hned, mě naučilo se těšit a následně se z naplněného přání skutečně radovat. Když jsem pak byla v pubertě a toužila po nějaké věci, dali mi rodiče obrovskou příležitost naučit se její hodnotě. Dostala jsem od nich následující nabídku: pokud si na danou věc dokáži naspořit polovinu částky, druhou půlku mi dají oni. Byla to výzva a zároveň obrovská podpora splnit si svá přání. Jediné, co to chtělo, byla má aktivní účast. Veškeré peníze, které jsem od té doby dostala (na narozeniny, svátek, Velikonoce, od babičky a jiné) jsem začala odkládat do krabičky a spořit si je, abych měla co nejdříve polovinu částky na své přání. Rovněž jsem začala vyhledávat příležitosti přivýdělku - vracela jsem tátovi pivní láhve, protože mi dovolil nechat si drobné mince, běhala jsem atletické závody, protože za startovné byla odměna, dělala jsem úklid na hřišti nebo jiné pomocné brigády, sbírala jsem ovoce a zeleninu pro JZD, pletla jsem svetry pro známé … Zkrátka vše za co byla i malá odměna, bylo pro mě dobré. Jakmile jsem naspořila polovinu částky, přišla jsem za rodiči a oni mi vždy dali tu druhou. Úsměvné pak bylo, že ve spoustě případů jsem si danou věc (své přání) vůbec nekoupila. Buď to dlouhé získávání mé poloviny potlačilo touhu po dané věci, nebo hodnota té věci nedokázala dostatečně vyvážit námahu, která se získáním částky byla spojena. Prostě mi najednou ta věc nestála za to. Rodičům jsem peníze vždy vrátila, nebo mi řekli, ať si je nechám, protože věděli, že už znám jejich hodnotu a nikdy je neutratím za něco, čeho bych později litovala a neudělalo mi to skutečnou radost.

Ke své šestileté dceři dnes přistupuji podobně. Jen nepoužíváme jako prostředek peníze (zatím jsou to pro ni stejně jen barevné papírky), ale máme červené puntíky. Za pět červených puntíků si může splnit své přání. A za co udělíte červený puntík, to už záleží jen na vás.

Diskuse

Dobrý den, také jsme nad tím dost přemýšleli. Máme 2 děti nyní v páté a šesté třídě. V první a druhé třídě dostávali peníze jen sem tam od babičky, nechávali jsme je nakupovat, povídali si o cenách, slevách, reklamách. Zejména nás zajímalo za co vždy utratili třeba kapesné na škole v přírodě .... Od třetí třídy dáváme pravidelné kapesné stovku měsíčně. Od páté třídy přidáváme ještě úrok 10% z naspořené částky. Peníze i úrok si vždy musí sami spočítat a světe div se, nemají s tím problém a dělají to rádi (navzájem se porovnávají). Z kapesného si platí např. pomůcky do školy, které podruhé či potřetí ztratí, provolají-li domluvený kredit na mobilu dříve, než za měsíc, naopak někdy, pokud nějakou koupi dobře vyargumentují, přispějeme jim. Nejsem příznivcem zpoplatňování domácích prací, to by dle mého názoru děti měly dělat nezištně, i když mám okolo sebe rodiny, kde to tak mají. Syn už také objevil vracení lahví, to je mi sympatičtější, zvlášť když to pojal tak, že lahve nosí i z lesa :-).

Martina Václavíková | 7.4.2014 21:52 | Citovat »

Mám pětileté dítě a přemýšlím o tom, že mu začnu dávat malé kapesné, až začne chodit do školy. Budu mu dávat týdně třeba 10-20 korun, a klidně si je může šetřit na nějaké větší dárky. Stejně všechno co potřebuje, tak od nás dostane, ale myslím že se dítě potřebuje naučit s penězi nějak zacházet a hospodařit. Moji rodiče mi to kapesné taky takhle nějak dávali, jen možná ne už od první třídy, ale přibližně od třetí, a kolik to bylo si taky nepamatuji, přeci jen ty cenové a příjmové relace byly tehdy úplně jiné. Myslím si také, že kapesné nemá sloužit jako odměna ani trest.

Alena Vlachová | 8.4.2014 11:48 | Citovat »
Komentovat
 
 

Přihlaste se k odběru novinek a objevujte s námi svět financí

Jméno: Email: Email: