HANA PODOLSKÁ - ČESKÁ COCO CHANEL .
HANA PODOLSKÁ - největší podnikatelka módního průmyslu
Vybudovala první prestižní módní salón v Čechách, její tvorbu uznávala celá Evropa a jako první perfektně ovládala i marketing a PR. O manžela a oba syny ji ale připravil osud, o firmu zase komunisté. Trpký osud první dámy české módy Hany Podolské přezdívané česká Coco Chanel.
Hana Podolská, vlastním jménem Johanna, se narodila 16. května 1880 jako nejstarší z dvanácti dětí, z nichž se ale dospělosti dožilo pouze pět. Zpočátku vypadalo její dětství téměř pohádkově, protože její tatínek František Vošahlík byl uznávaný architekt a stavitel. Jenže zemřel v pouhých 44 letech na tuberkulózu, a tak se mladičká Hana musela nejen postavit na vlastní nohy, ale i pomáhat mamince uživit mladší sourozence. Naštěstí byla velmi zručná, a tak se vyučila dámskou krejčovou u Anežky Fišerové v pražské Celetné ulici.
-
Zpočátku docházela do domácností zákaznic, naštěstí se ale brzy seznámila s akademickým malířem Viktorem Podolskim, v jehož žilách kolovala polská zemanská krev. Po krátké známosti se vzali a právě díky manželovi si Hana otevřela v roce 1908 svoji první dílnu v domě U Pěti králů ve Vyšehradské ulici v pražských Nuslích.
-
Začínala velmi skromně, pouze se dvěma švadlenami, firmě se ale dařilo, a tak se již v roce 1914 mohla rodina přestěhovat do luxusního bytu v paláci Lucerna na Václavském náměstí, kde si Podolská otevřela první opravdový módní salón, který dostal název Modelový dům Hany Podolské.
-
Hanin manžel patřil ve své generaci opravdu k bílým vránám. Svou ženu velmi miloval a všemožně podporoval, a tak dokonce nechal malování a začal pracovat ve firmě své ženy, což na počátku minulého století rozhodně nebylo běžné. Zlatá éra salónu nastala po první světové válce, kdy se proměnil na opravdu luxusní modelový dům, jehož součástí bylo i kloboučnictví a kožešnictví. Také počet švadlen se rozrostl na několik desítek.
-
Zatímco do první světové války se české dámy inspirovaly zejména ve Vídni, po ní se rychle začaly orientovat na Francii. Mezi dvěma světovými válkami se česká móda obecně vyšvihla mezi evropskou špičku a její úroveň za Paříží rozhodně nezaostávala. Výrazně k tomu přispěla právě Hana Podolská, která pravidelně jezdila do metropole nad Seinou na přehlídky, aby měla přehled o všem, co se ve světě módy šustlo, a především aby odpozorovala všechny aktuální trendy a nabídla je okamžitě svým zákaznicím. Svého času se její salón také jmenoval Maison Podolská a rovněž názvy všech modelů byly ve francouzštině.
-
Účast na přehlídkách ji stála spoustu peněz. Jezdila na ně se svou dvorní kreslířkou Hedvikou Vlkovou a účast ji vyšla přibližně na 30 000 korun, což byla tehdy obrovská částka. Vymyslely systém, jak obelstít zákaz kreslení a fotografování na přehlídkách. Jakmile Podolskou nějaký model zaujal, mrkla na Vlkovou, ta okamžitě odešla na toaletu a tam si vše zaznamenala. Zprostředkovat francouzské trendy měly i speciální módní dopisovatelky.
-
Nakonec začala pořádat módní přehlídky sama a staly se významnými společenskými událostmi. Některé byly soukromé, třeba pro manželky ministrů, jiných se účastnilo i 300 lidí. Zpočátku předváděly modely odvážné dámy ze společnosti nebo populární herečky, ve 30. letech třeba Adina Mandlová nebo pěvkyně Jarmila Novotná. Později začala zaměstnávat první profesionální manekýny. Stát se modelkou u Podolské nebylo snadné. Zvláštní důraz kladla především na ladnou chůzi a manekýny rozdělovala do několika typů - sportovní, elegantní a mladistvý. K velkému úspěchu jejího salónu přispěl nejen cit pro módu, ale především její píle, důraz na dokonalé zpracování a neustálé sledování aktuálních trendů. Podolská skvěle ovládala to, co bychom dnes nazvali uměním marketingu a PR. Kromě přehlídek vydávala i vlastní časopisy Móda a vkus a Eva, v nichž komentovala své modely, radila zákaznicím a popisovala aktuální módní trendy. Navíc spojila síly s jedním z nejlepších fotografů své doby Františkem Drtikolem, který její modely fotografoval.
Hana Podolská měla podnikatelského ducha a jako jedna z prvních pochopila, že pasivní čekání na zákazníky jí velkou slávu nepřinese. Kdo chce být na špičce, musí být vidět. A tak s Drtikolem a svými modelkami pravidelně vyrážela na dostihy do Chuchle a jednou ročně s nimi jezdila na týden i do Mariánských lázní, kde se scházela tehdejší smetánka. Manekýny měly za úkol projít se několikrát po kolonádě, samozřejmě vždy v jiném modelu. Spolupracovala také s filmem a kostýmy pro nejeden dobový trhák se šily právě u ní. V její toaletě například okouzlila Adina Mandlová Oldřicha Nového v legendárním Kristiánovi či Lída Baarová zazářila ve filmu Maskovaná milenka. Ve filmu Katakomby zase v jedné scéně Adina Mandlová otvírá krabici se šaty a kamera poměrně dlouho zabírá zřetelný nápis Modelový dům Hany Podolské, což by bylo dnes označeno za učebnicový příklad product placementu.
V době největší slávy se na šaty od ní čekalo až půl roku, Podolská totiž tvrdě dbala na kvalitu. Dohlížela na šití, neunikl jí prý ani jediný chybný steh, a osobně se účastnila každé zkoušky. Byla opravdu nekompromisní šéfová, na druhou stranu ale prý dokázala dobrou práci náležitě ocenit. Dámy, které si nemohly dovolit šít u ní běžně, leckdy i hodně dlouho šetřily, aby si mohly dopřát alespoň jeden její model. K jejímu úspěchu přispělo i to, že byla velmi společenská a s mnohými zákaznicemi se stýkala i v osobním životě. Výborně je znala, věděla, v čem se budou cítit dobře, jakou jejich přednost vyzdvihnout, a co naopak zakrýt.
První dáma Hana Benešová, filmové hvězdy Adina Mandlová, Nataša Gollová či Hana Vítová, automobilová závodnice Eliška Junková… nejvýznamnější osobnosti první republiky si v jejím salónu doslova podávaly dveře. Česká Coco Chanel – tak se Haně Podolské přezdívalo rozhodně právem, stala se synonymem elegance, kdo něco znamenal, šil právě u ní. Známkou šatů od Podolské byly ten nejlepší materiál, dokonalé zpracování, střízlivost, ženskost a šarm evropské úrovně.
-
Jako první zaměstnávala profesionální manekýny, spolupracovala s jedním z nejlepších fotografů a perfektně uměla své umění prodat.
Zpočátku se jí dařilo úplně ve všem. Měla šťastné manželství, porodila dva syny. Jenže jakoby ji osud chtěl za mimořádný úspěch potrestat, uštědřil jí sérii krutých ran, po nichž nakonec zůstala úplně sama. První velká tragédie ji potkala v roce 1926, když její manžel zahynul nešťastnou náhodou na honu. S jeho ztrátou se nikdy nevyrovnala. To však byl teprve začátek. V roce 1935 její starší syn náhle oslepl, krátce nato ochrnul a nakonec zemřel. Po druhé světové válce už ji nic dobrého nečekalo. V roce 1948 emigrovala do USA snacha, která v jejím salónu pracovala jako kreslířka. Vzápětí byl její syn zatčen a skončil ve vězení. Po propuštění emigroval za manželkou a Podolská ho už nikdy neviděla.
Nakonec přišla i o své poslední ‘dítě‘ - svůj salón. Po roce 1948 byl znárodněn a dostal nový název Oděvní služba Eva. Původní lesk se rychle vytratil, kontakty s Paříží byly zpřetrhány. Hana Podolská sice směla díky přímluvě první dámy Marty Gottwaldové ve firmě zůstat, aby si vydělala alespoň na nějakou penzi, ovšem pouze jako prodavačka. Vydělávala 2400 korun měsíčně a kromě salónu přišla i o polovinu svého bytu. V roce 1954 dostala ze dne na den výpověď a velmi těžce to nesla. Vrátila se tam poté už jen jednou, v roce 1968, když s ní Miroslav Horníček natočil krátký rozhovor pro Československou televizi. Zemřela opuštěná v roce 1972 a veškerý svůj majetek odkázala pečovatelce, která se o ni starala.
Zdroj: http://www.krajskelisty.cz
