Finance pro radost

JOSEF HLÁVKA (1831-1908) ARCHITEKT A MECENÁŠ, KTERÝ ROZDAL, VŠE CO MĚL

JOSEF HLÁVKA (1831-1908) ARCHITEKT A MECENÁŠ, KTERÝ ROZDAL, VŠE CO MĚL

Architekt Josef Hlávka (1831-1908) byl jedním z nejúspěšnějších českých podnikatelů druhé poloviny 19. století v Rakousku-Uhersku, stavitel vídeňské opery, významný mecenáš, zakladatel a první prezident České akademie věd.

  • Český architek, stavební podnikatel a mecenáš, který navrhl a postavil Rezidence bukovinských metropolitů v Černovicích na Ukrajině, zapsanou na Seznamu světového dědictví v Evropě (UNESCO) nebo budovu Zemské porodnice v Praze, dnes známou pod názvem Porodnice u Apolináře.
  • Byl velmi úspěšný odborník, nejen díky svému nadání, ale také díky zodpovědnosti, profesionalitě a preciznosti své práce. Vinou pracovního vypětí došlo u Hlávky v osmatřiceti letech k úplnému ochrnutí a takřka ztrátě zraku, což mu dočasně znemožnilo provozovat stavitelskou profesi. O to více se začal věnovat úvahám o využití svého nashromážděného bohatství. Mecenášský věhlas získal svým dokonale promyšleným programem zaměřeným, především na kulturu a vzdělanost českého národa.
  • Později se stal hlavním zakladatelem, mecenášem a I. prezidentem České akademie pro vědu slovesnost a umění (dnes Akademie věd). Císař František Josef se na zakládací listinu akademie dokonce podepsal poprvé a naposledy česky a ještě na ni přispěl značným finančním obnosem.
  • Dalším jeho velmi významným činem bylo vybudování ubytovacího komplexu pro více než 200 nemajetných, zato nadaných a pilných českých studentů v Jenštejnské ulici na Zderaze. Tato kolej dnes slouží studentům Českého vysokého učení technického. Hlávkova kolej, coby reakce na tíživou situaci chudších studentů, kteří v Praze těžko sháněli bydlení. Na svou dobu byly koleje velmi moderně vybaveny např. vlastní tělocvičnou, pekárnou, kuchyní, kde se vařilo a kde si každý mohl vzít tolik čerstvého chleba, kolik chtěl, čehož často využívali i mimokolejní studenti. „Hlávkovi rytíři“ – studenti totiž směli koleje užívat pod podmínkou, že ovládnou perfektně jeden cizí jazyk a umění šermu.
  • Když bezdětný Josef Hlávka ve svých 77 letech umírá, zanechává po sobě českému národu majetek za neuvěřitelných 7 000 000 tehdejších korun ( dnes přes 2 miliardy Kč ).Založil Nadání Josefa, Marie a Zdeňky Hlávkových, kterému odkázal svůj veškerý majetek národu s přesným určením, jak mají být každoroční výnosy z tohoto majetku rozdělovány. Nadace přežila jak nacismus, tak komunismus a do dnešních dnů plní velkou část Hlávkova odkazu. Je to nejstarší nadace s nepřerušenou kontinuitou u nás.
Ze života:
  • Byl druhorozeným synem purkmistra Antonína Hlávky a Anny Hlávkové, rozené Stachové (jenž pocházela z přeštické linie šlechtického rodu Stachů z Hrádku.V roce 1862 se oženil s Marií Čermákovou, kterou znal již od studentských let. Zemřela na tuberkulózu v roce 1882. V roce 1886 se znovu oženil. Jeho druhou manželkou byla Zdeňka Havelková, klavíristka a pěvkyně, dcera rytíře Havelky.
  • Vystudoval gymnázium v Klatovech. Studoval rovněž na gymnáziu v Kolíně. Pak od roku 1846 v Praze stavovskou reálku, kterou absolvoval roku 1847. Otec si všiml synova zájmu o architekturu od raného dětství a nechal jej zapsat na pražskou polytechniku. Zde studoval obor pozemní stavitelství (samostatný obor architektura totiž tehdy ještě neexistoval). Posléze mu umožnil studovat ve Vídni. Vídeňskou Akademii výtvarných umění (obor architektura) vystudoval Hlávka v letech 1851-1854. Díky svým studijním výsledkům roku 1854 získal Státní cenu. Studium však bylo drahé, a tak si Hlávka přivydělával o prázdninách na stavbách jako zednický učeň, pak jako stavbyvedoucí a nakonec coby ředitel kanceláře u česko-vídeňského stavitele Františka Šebka. U Šebka získal výuční list a v roce 1860 i mistrovské vysvědčení.
  • Seznamoval se s nejnovějšími proudy v architektuře, které se v té době šířily většinou z Paříze. Roku 1855 obdržel státní cestovní tříleté stipendium (takzvaná Římská cena), které mu umožnilo poznávací cestu po Evropě (Itálie, Sicílie, Řecko, Francie, Anglie, Belgie, Německo), ale po návratu, v neutěšené situaci po prohrané rakousko-pruské válce, nenašel uplatnění jako architekt, nýbrž jako velmi úspěšný stavební podnikatel.
  • Začátky jeho podnikání velmi usnadnil František Šebek, který Hlávku před jeho cestou zaměstnával jako ředitele své stavební kanceláře. Oblíbil si jej natolik, že mu při odchodu do penze odkázal celou svou stavební kancelář. Hlávka si brzy vydobyl pověst solidního stavitele.
  • Hlávkova stavební kancelář postavila v letech 1860-1869 142 staveb. Tím se mohla pochlubit jen málokterá firma. Přestože na to měl své lidi, sledoval vždy každou stavbu osobně. V důsledku pracovního vypětí, kterému byl vystaven, a namáhavého cestování mezi Vídní, Prahou a Černovicemi na podzim roku 1869 Hlávka zkolaboval a ochrnuly mu obě nohy. Osmatřicetiletý velmi úspěšný muž se ocitl na invalidním vozíku, musel opustit kancelář a odejít do ústraní na zámek v Lužanech, tři kilometry od rodných Přeštic. Kolem roku 1880 se jeho zdravotní stav natolik zlepšil, že mohl opět chodit.
  • Mecenášský věhlas získal svým dokonale promyšleným programem zaměřeným především na kulturu a vzdělanost českého národa. V Lužanech vznikl projekt založení České akademie pro vědu slovesnost a umění. Na jejím vzniku měla jeho finanční účast rozhodující podíl, přispěl totiž anonymně 200 000 zlatých[ a stal se prvním prezidentem akademie. Inicioval taky stavbu nové budovy Akademie výtvarných umění a mnohé další.

Přihlaste se k odběru novinek a objevujte s námi svět financí

Jméno: Email: Email: