KAREL KLUDSKÝ - MAJITEL NEJVĚTŠÍHO EVROPSKÉHO CIRKUSU
Sedmdesát šest let ohraničilo život jednoho z nejznámějších obyvatel Jirkova. Pocházel z cirkusové rodiny. Nejstarší z prokazatelných předků pocházel ze Šumavy, jako tolik jiných potulných komediantů. Jmenoval se Antonín Kludský (1826-1895) a byl to potulný loutkář a později i majitel kolotoče a menažérie, což byl zvláštní typ zvěřince (prý ve své době největšího v království Českém, jak udávaly dobové plakáty) a zároveň cvičených zvířat. Antonínovi a jeho ženě Marii (1832-1909) se postupně narodilo 20 dětí a byli to samí chlapci. (Kdoví, zda tato skutečnost nebyla inspirací pro Eduarda Basse k napsání Klapzubovy jedenáctky.)
Jeden z nich se jmenoval Karel (17. 12. 1864 - 8. 8. 1927) a měl na přání rodičů studovat v Hradci Králové teologii. Musel se však vrátit k cirkusu, aby zastal otce. Vyplatil své bratry, když rozprodal veškerý majetek, a ponechal si jen menažérii. Se svou ženou Terezií (1869 - 22. 2. 1930), velkou milovnicí zvířat a svou pomocnicí, zplodil tři syny: Karla, Jindřicha (5. 6. 1892 - 21. 10. 1914 - padl v prvních měsících světové války na jižní frontě) a Rudolfa (12. 8. 1893 - 4. 12. 1960).
Nejstarší ze tří bratrů byl tedy Karel. Narodil se 3. června 1891 v Temešváru. Jako třináctiletého ho otec poslal do Vídně, kde sídlil holandský cirkus Oscara Carré a v němž působil majitel španělské jezdecké školy a učitel drezúry koní Gustav Hüttemann. S ním později Karel odešel i do Prahy a Plzně do jízdáren, kde musel podstoupit tvrdý akrobatický a drezérský trénink. Ale nakonec zvládl "...vysokou jízdní na jedničku ..." a vrátil se k otci do menažérie, kde se stal brzy "miláčkem publika ...". Začal nejen s drezúrou koní, ale i medvědů a hlavně slonů, s nimiž se mu podařilo nakonec vytvořit "...největší číslo života - 24 cvičících slonů, kteří nakonec vytvořili pyramidu ...".
Jako 23letý začíná prožívat válku a zároveň ji nenávidět, neboť poznal utrpení hladovějících a umírajících zvířat, protože ve válce mají přednost "... nejdříve děla, pak opice...". Sám se vojně vyhnul, ale měl na starost 160 koní, 7 slonů, 12 velbloudů a lam a 10 zeber. Musel je neustále cvičit a udržovat v jejich paměti nacvičená čísla, i když cirkus nemohl ve válečných letech vystupovat. Další skupiny měli na starosti jeho otec, strýc Josef a bratr Rudolf. "Aby zachránili aspoň nejlepší čísla se šelmami, museli zabíjet koně. Po koních přišlo na řadu šestnáct cvičených velbloudů, pak buvoli, i klokan, potom žirafa. Drezúrovali, zabíjeli, zabíjeli a drezúrovali".
Válka skončila. Otec Kludský koupil v polovině roku 1920 od vdovy Melitty Kühnové v Jirkově vilu i s přilehlými budovami a pozemky. Vše se nacházelo na konci městečka na tzv. Horním Cechu pod Vinařicemi a bylo zde ideální místo pro zimoviště cirkusu. Od té doby jeho žena zůstávala v Jirkově a starala se o nemovitosti. Cirkus se pomalu vzpamatovával z válečných ran.
27. 3. 1924 odjel z Jirkova na letní turné již vlak o 50 vagónech se 150 cvičenými zvířaty.
Ale již o tři týdny dříve, 2. 3. 1924, se Karel Kludský starší opět připojil k tradičnímu maškarnímu průvodu, který procházel městem. Přispěl do průvodu 20 koňmi, 6 slony, 11 velbloudy, 1 medvědem a 10 buvoly. Do města tehdy přišlo velké množství lidu. Z této dobročinnosti se nakonec stala každoroční zvyklost. "V jirkovském zimovišti jsme od té doby cvičili všechna těžká čísla. Když jsme byli o masopustě někde poblíž, zajeli jsme se zvířaty vždycky do Jirkova, abychom se mohli účastnit tradičního morového průvodu. Každým rokem na Popeleční středu pořádali totiž Jirkovští maškarní průvod městem. Od dvacátých let nejezdil v jeho čele smrťák, ale voltižérka na válovém sedle bělouše. Bylo to mnohem pěknější, tím spíš, že hned za ní tumlovali koně huláni, Arabové a drezéři a na konci šli sloni s indickými mahudy." Již o rok později (2. února 1925) šlo v průvodu 19 slonů, 25 velbloudů, 50 koní a další zvířata. "Nové drezúry měly úspěch, a tak se při návratu do Jirkova rozhodli, že si pořídí tři manéže. Třímanéžový cirkus měl zabrat plochu 86 krát 54 metry a do nového stanu se mělo vejít deset tisíc diváků. Po pilné jirkovské zimě se v březnu 1925 vydali znovu na jih - s novým třímanéžovým tentem."
Rok 1925 však hluboce Cirkus Kludský poznamenal. Při zájezdu do Itálie se ve městě Turínu vyděsili sloni, kteří nebyli schopni snést tamní karnevalové třeštění. Splašení sloni způsobili obrovskou paniku a značné škody, takže "... Turín vypadal jako po zemětřesení..."
Karel Kludský st. se nervově zhroutil. Bylo mu 61 let. Odjel do Jirkova a cirkus převzali Karel mladší a Rudolf do prozatímní správy. V prosinci 1926 došlo v Jirkově k významné události: oba bratři převzali cirkus oficiálně. Rudolf se staral o administrativní záležitosti, Karel o zvířata. Karel Kludský st. zemřel, ale pro cirkus přišla doba velkých úspěchů doma a při zájezdech po jižní a východní Evropě. V Itálii, Jugoslávii, Rakousku, Rumunsku, ale i v Polsku.
A náhle přišly nové osudové rány: do Rumunska nepouštějí ani artisty, pokud by byli Rusy. V Itálii je nutili hrát pro fašistické gardisty. Odmítli a byli obviněni ze špionáže. Nakonec směli vystoupit jen pro obyčejné Italy. Tak: "...vítali prostí a obyčejní Italové osmdesát klaunů, mezi nimiž byli nejlepší kaskadéři a skákači tehdejšího cirkusového světa." "...a když si mě Baby postavil na své široké čelo a odešel po zadních z dráhy, sledován průvodem devatenácti slonů, neměl potlesk daleko do bóry, která nám v Rjece strhla stan. Byl to úspěch, jaký jsme už dlouho nezažili. Za dvaapadesát dnů římského pobytu přišlo na představení více než šest set tisíc diváků ...".
V zimě 1928-29 za krutých mrazů byla drezúrována v jirkovském zimovišti skupina tygrů Augustem Mölkerem, avšak cestou do Neapole zahynuli.
Při letním vystoupení v Praze v roce 1929 měl Cirkus Kludský již 700 zvířat, 200 vagónů převáželo třímanéžový tent a 1 km laťkového plotu, který stával kolem stanoviště. "Stan měl čtyři jedenadvacetimetrové stožáry, 317 vnitřních a vnějších podpěr a 500 obvodových tyčí. Hlavní plachta vážila 15 000 kg. Ovál cirkusového šapita měl v kříži 200 krát 65 metrů: znamenalo to prostor pro 10 000 diváků. Na cirkusovém jídelníčku bylo denně 60 metráků sena, 30 metráků slámy, 10 metráků ovsa, maso ze čtyř poražených koní. Dva metráky rýže, půl metráku ovoce, půldruhého hektolitru mléka. V poslední době svého života pil Baby denně čtyři litry rumu - ostatní sloni pili vodu a čaj. Jen samotní sloni - od padesáti metrákového Babyho až po sedmdesáticentimetrového Vejprtku - spotřebovali 500 kg ovsa, 400 kg sena a půl metráku brambor."
A přišla léta krize a klimatické nepohody. V zimě 1931 onemocnělo a zemřelo 200 zvířat na zápal plic. Léta krize se projevila nejen malými návštěvami, ale následně i nedostatkem krmení pro zvířata. Vrací se přízrak někdejší války. Opět dochází k porážení zvířat.
V únoru 1934 se ve Vídni dostal cirkus do středu občanské války. Nebylo kam uniknout. Tehdy oba bratři navrhli kancléři Ruhemu z Alfeldu, aby si odvezl všechna zbylá zvířata a sehnal pro ně jiné cirkusy. Artisté se rozprchli. V únoru 1934 byl Cirkus Kludský rozpuštěn a Karel Kludský se vrací do prázdného jirkovského zimoviště.
Přišla další válka.
V roce 1940 hledalo gestapo u Kludských rodinného přítele, pomocného drezéra a krmiče zvířat, pozdějšího horníka na VČSA v Ervěnicích, Karla Šnýdra. Karlův bratr Rudolf odešel roku 1943 do Rakouska a tam při náletu na Vídeň přišel o všechen majetek. Zemřel v roce 1960 ve Vídni.
Zatím se Karel pokusil navázat na někdejší slávu. V roce 1950 pracoval krátce u státního cirkusu, kterému řediteloval bratranec Karel, ale necítil se tam spokojeným. Mohl se stát inspektorem v pražské ZOO. Ale ani toto místo nevzal.
Vrátil se do Jirkova a doba byla nemilosrdná.
Ze své vily se musel i se svou ženou odstěhovat do blízkých Vinařic a ve vile s dvěma lvy nad branou se usídlilo velitelství místní vojenské posádky. Kdyby dnes hledal návštěvník Vinařic domek, kde Kludských žili, nenašel by již mnoho pamětníků, kteří by mu ukázali na dům vpravo od kapličky, dům zmodernizovaný v minulých letech, dvůr vyčištěný a zatravněný, pozemek obehnaný vysokou zdí proti zvědavým očím.
A tam na dvoře postavil maringotku a v ní žil. Odmítal spát v přiděleném domě. Z bývalé slávy tedy zbyla maringotka, práce na pile a vzpomínky. V 60. letech si na Karla Kludského vzpomněli a udělili mu, sedmdesátiletému starému slábnoucímu muži, státní vyznamenání, které si pověsil do maringotky vedle fotografie otce, fotografie své ženy Elsy, krmící slůně z lahve, a fotografie sloní pyramidy. Majetek mu nevrátili.
Karel dožil ve své maringotce. Zemřel 29. listopadu 1967.
Na poslední cestě ho doprovázely stovky lidí, kteří nezapomněli, že sláva Cirkusu Kludský se dostala podle literárních pověstí i do románu Eduarda Basse Cirkus Humberto.
zdroj: http://www.jirkov.cz/mesto/vyznamne-osobnosti/karel-kludsky/
