NEJZDATNĚJŠÍ Z ČESKÝCH PODNIKATELŮ 16. a 17. století HEŘMAN ČERNÍN Z CHUDENIC
HEŘMAN hrabě ČERNÍN z Chudenic (1576 – 1651)
- Diplomat, cestovatel, jeden z nejzdatnějších českých podnikatelů 16. a 17.století.
“Černínové z Chudenic, český šlechtický rod, známý od konce 12.století. Vlastnil panství především v severních Čechách. Po Bílé hoře Černínové z Chudenic získali rozsáhlé statky i v jižních Čechách, které drželi až do první čtvrtiny 20.století.”
- Heřman svou kariéru začal jako páže u knížete Gonzagy v Itálii, jako voják bojoval pod katolickošpanělským praporem proti Holanďanům a proti Francii. Vojenská služba ho zanesla do Uher, kde se poprvé setkal s Turky. Později se mu dvakrát podařilo poznat hlavní nepřátele té doby v centru jejich obrovské říše a to jako císařskému diplomatovi. Heřman měl možnost účastnit se výpravy do Španělska, která vedla španělskému králi Filipovi III nevěstu arcikněžnu Markétu, sestru budoucího císaře Ferdinanda II. Když se v roce 1599 vrátil z této výpravy císař Rudolf II ho jmenoval nejdříve do funkce komořího nad stříbrem, čímž se stal členem dvora, a posléze i do role nejvyššího hejtmana královských statků v Čechách. Tímto okamžikem odstartoval Heřman svou raketovou kariéru, kdy se dostal do nejvyšších a nejvýnosnějších obchodních kruhů. Stal se de facto nejvlivnějším správcem nejlepších královských panství.
- Jeho majetek se díky tomu začal brzy rozšiřovat a již velmi brzy po stanovení do funkce si mohl koupit své vlastní panství ve Žlebech.
- V roce 1614 se stal hejtmanem pražského Starého města.
- Ikdyž se jeho kariéra doposud vyvíjela směrem k diplomacii, cestovaní, se znalostí cizích zemí, vojenství, jeho životní dráha se začala stáčet jiným směrem. Znalost správcovství velkých královských statků, což se stalo jeho vášní, ho směrovala do role pečlivého hospodáře, horlivého podnikatele v mnoha oborech, k obchodu a ekonomickým záležitostem podniků/firem.
- Všechny své vášně - k diplomacii, finančnímu řízení i obchodu plně využil při své cestě do Osmanské říše (kam ho vyslal císař Matyáš), kde vyjednal mír na 20 let a velmi zajímavou obchodní smlouvu mezi Portou a Vídní, která mu přinesla také velké jmění, ať již ve formě odměny 20 000 zlatých, tak v rámci svých soukromých obchodů a to zejména se vzácným orientálním zbožím a řadou plemenných arabských koní na chov.
- V době stavovských povstaní, (bitva na Bílé hoře) se Heřman, ukázal jako velmi praktický a vypočítavý, kdy se postavil na stranu císaře, a získal tak velmi levně a hluboko pod cenou majetek povstalců.
- Svůj majetek ještě více rozmnožil v roce 1625, kdy se podruhé oženil s Annou Salomenou Hradišťskou z Hořovic, vdovou po popraveném Kryštofovi Harantovi.
- Jeho dalším významným podnikatelským kouskem byla v roce 1625-1626 činnost hlavního zásobovatele Valdštějnovy armády tzv. proviantmistra. Činnost se mu natolik osvědčila, že později sám postavil celý pluk vojáků, kde účet za něj ihned předložil čísaři. V přepočtu na dnešní měnu by jsme mluvili o cca desítkách milionech korun.
- V pozdějších časech se jeho podnikatelské aktivity a největší výdělky opíraly o jeho dovednost v diplomacii. Za vyplacené odměny a získané obchodní příležitosti nakupoval další a další panství.
- Jeho majetek se čítal na hodnotu cca 100 milionů korun. Když v roce 1651 ve věku 75 let zemřel, zanechal závěť, kterou lze označit jako originální počin obchodního rázu. Je totiž koncipována tak, aby rok Černínů mohl bezpečně prosperovat po celá dlouhá historická údobí. S císařským svolením založil fideikomis = svěřenectví ve feudálním smyslu, zakládající dědickou nedílnost jmění a hlavně pozemků. Dále v závěti určil, že jeho dědicové musí každoročně ukládat 3000 míšeňských kop do pokladny, která “poklad celého našeho rodu slouti má.” Na tyto peníze se smělo sáhnout pouze v případě velké nouze, ale mohly se z něho poskytovat půjčky za zajímavý úrok.
- Humprecht Černín – prasynovec Heřmana a dědic jeho velkého bohatství (1628 – 1682), také diplomat a císařský vyslanec v Benátkách, je znám dodnes díky Černínskému paláci (dnešní Ministerstvo zahraničních věcí v Praze), který nechal postavit jako sídlo diplomacie budoucího samostatného československého a českého státu.
